Kolik ze systému modelovat

Než nakreslíte jakýkoli pohled, dokončete tuto větu: „Tento pohled existuje proto, aby [osoba] mohla rozhodnout [věc].“ Pokud nedokážete doplnit obě mezery, nekreslete ho.

Zkouška funguje proto, že je vyvratitelná, a to žádná jiná rada na toto téma není. „Modelujte důležité části“ nemůže prohrát spor; „tento diagram tříd existuje proto, aby platformový tým mohl rozhodnout, jestli výpočet daně patří fakturaci“ buď pravda je, nebo není, a jmenované osoby se lze zeptat.

Poctivě uplatněná odstraní většinu toho, co se modeluje. Diagram současného systému nakreslený proto, že by ho někdo měl zdokumentovat, neinformuje o ničem. Pohled zobrazující každou službu v portfoliu neinformuje o ničem, protože žádné rozhodnutí se netýká všech naráz. Přežije malý počet pohledů, každý mířený na spor, který někdo právě vede.

Stane se druhou implementací. Každá třída, každé pole, každé volání - model v takové věrnosti je kopií kódu napsanou v notaci, a špatně je vždy ta kopie. Tohle je selhání, které dalo modelování jeho pověst, a pochází výhradně z toho, že se nikdo nezeptal, k čemu model je.

Stane se obrázkem organizačního schématu. Nevymezené modely se posouvají k tomu, aby zobrazovaly systém každého týmu se stejnou váhou, protože to je politicky nejsnazší uspořádání. Výsledkem je diagram, na kterém jsou dva komponenty, které spolu opravdu komunikují, stejně velké jako dvacet, které ne, a nikdo v něm nenajde otázku.

Stane se neudržitelným tím nejobyčejnějším způsobem. Ne dramaticky - prostě tak, že obsahuje víc detailů, než má tým chuť aktualizovat, takže pár prvků zastará, pak dalších pár, a do dvou čtvrtletí je model věcí, kterou si lidé raději ověřují proti kódu, než aby jí věřili.

Jeden model, několik malých pohledů. Rozsah je vlastností pohledu, ne modelu - model může obsahovat všechno, co do něj kdokoli zadal, a každý pohled ukazuje tu hrstku prvků, kterou potřebuje jedno rozhodnutí. K tomu slouží mechanismus hledisek v ArchiMate a stejně dobře platí i pro UML.

Modelujte jednu úroveň pod rozhodnutím, ne dvě. Pokud je spor o tom, která služba vlastní jistou odpovědnost, modelujte služby a jejich závislosti. Nemodelujte třídy uvnitř nich; ten detail nemůže změnit odpověď a je to právě ten detail, který shnije.

Smažte pohledy, které splnily svůj účel. Pohled nakreslený pro migraci, která proběhla, je hotový, a ponechat si ho znamená, že budoucí čtenář najde sebevědomý diagram architektury, která už neexistuje. Mazání dokumentace působí špatně a obvykle je správné.

Dále v této sérii: konvence pojmenování a poté udržování modelu aktuálního.