Příklady diagramů případů užití

Knihovna je standardním prvním příkladem z dobrého důvodu: doménu už každý zná, takže jediné, na co zbývá koukat, je notace. Dva aktéři, pět případů užití a hranice, která říká, za které z nich je software odpovědný.

Všimněte si, čím ty elipsy jsou. Půjčit knihu je cíl - člen chce odejít s knihou - a zůstává cílem, ať je za pultem člověk, samoobslužný kiosek nebo aplikace. Právě ta nezávislost na mechanismu je testem případu užití: pokud by výměna rozhraní změnila popisek, je ten popisek krokem.

Skutečnou práci dělají dva vztahy. Ověřit členství je zahrnuté případem Půjčit knihu, což znamená, že se vždy děje jako jeho součást, a šipka míří od vypůjčování k zahrnutému chování. Nemá vlastního aktéra a to je správně - nikdo nepřichází do knihovny s touhou, aby mu ověřili členství. Zaplatit pokutu za prodlení rozšiřuje Vrátit knihu: děje se jen někdy a šipka míří opačně, od volitelného chování do základního.

Druhý příklad přidává kus, který většina prvních diagramů vynechává: systém, na kterém závisíte a který neřídíte.

Payment gateway je sekundární aktér. Nic neiniciuje - všechno na tomhle diagramu začíná zákazník - ale systém se na něj obrací, takže patří mimo hranici s čárou do případu užití, který ho potřebuje. Právě jeho nakreslení je to, čím si diagram případů užití zaslouží místo v rozhovoru o rozsahu: hranice teď přesně ukazuje, které chování máte na starosti a které kupujete.

Uplatnit slevový kód rozšiřuje Zadat objednávku, protože většina objednávek žádný nemá. Kdyby ho měla téměř každá, bylo by to místo toho include. Otázkou není, jestli je chování důležité, ale jestli se děje vždy.

Čtyři elipsy jsou rozumná velikost. Skutečný obchod má stovky chování a diagram s tím neroste - kreslíte jeden na rozhovor, zúžený na otázku, která se právě klade, což je disciplína, o které je zúžení modelu.

Většina špatných diagramů případů užití je špatná přesně jedním způsobem a vyplatí se ho jednou vidět.

Čtyři elipsy, jeden aktér, hranice, vůbec žádné chyby v notaci - a diagram je bezcenný. Každý popisek je krokem v uživatelském rozhraní, ne cílem, který člověk má. Nikdo nechce zadat uživatelské jméno; chce se přihlásit, a i to je obvykle jen ve službách něčeho jiného.

Celý diagram se smrskne na jediný případ užití a ty čtyři kroky patří do jeho textového popisu, nebo - pokud na větvení opravdu záleží - do diagramu aktivit. To je standardní náprava: sled jde do aktivit, cíle zůstávají tady.

Ty dva dobré diagramy výše jsou tentýž diagram s jinými podstatnými jmény, a to je na téhle notaci to užitečné - jakmile máte tvar v ruce, další zabere deset minut.