Vrstvy ArchiMate

Většina jazyků vám podá seznam typů prvků k zapamatování. ArchiMate vám podá dva krátké seznamy a násobení. Šest vrstev, tři aspekty a slib, že buňka znamená v každém řádku totéž: služba je prvek chování, který nějaký jiný prvek realizuje a který slouží něčemu nad sebou, ať už je to byznysová služba, aplikační služba nebo technologická služba.

O tu pravidelnost se při učení vyplatí pořádně opřít. Pokud víte, co je aplikační komponenta, víte, co je uzel - tatáž buňka o vrstvu níž. Pokud víte, že byznysový proces je přiřazený z byznysové role, víte, že technologický proces je přiřazený z uzlu.

Ty tři přicházejí s gramatikou, kterou se vyplatí naučit jako větu: aktivní struktura je přiřazena k chování, chování přistupuje k pasivní struktuře, chování slouží jinému chování. Téměř každý dobře postavený ArchiMate model je tahle věta opakovaná. Pokud čára ve vašem modelu nesedí ani na jeden z těch tří tvarů, podívejte se na ni podruhé.

Byznys.Organizace popsaná jejími vlastními slovy: aktéři a role, které hrají, procesy, které vedou, služby, které konzumují zákazníci, objekty, se kterými ty procesy nakládají. Test, jestli sem něco patří, je, jestli by název poznal netechnický kolega. "Zpracování pojistných událostí" projde; ClaimServiceImpl ne.

Aplikace. Software. Komponenta je nasaditelný, vyměnitelný kus softwaru - tatáž myšlenka jako UML komponenta, jen hruběji zrnitá. Aplikační služba je to, co ten software nabízí byznysové vrstvě, pojmenované jako schopnost, ne jako endpoint: "registrace pojistné události", ne POST /claims.

Technologie.To, na čem software běží. Uzly, zařízení, systémový software, sítě a artefakty (binárky, image, soubory) na ně nasazené. V cloudovém prostředí bývá uzel spíš službou nebo clusterem než strojem, a to je v pořádku - uzel je "výpočetní zdroj", kterým spravovaná databáze rozhodně je.

Další tři vrstvy se používají méně často a vyplatí se vědět, že existují, protože sáhnout po byznysovém procesu, když jste mysleli schopnost, vyprodukuje model, který si sám odporuje.

Plató jsou ta podceňovaná věc.Dvě plató - "dnes" a "po migraci" - z nichž každé agreguje prvky platné v tom stavu, vám dají architekturu před a po v jednom modelu místo dvou souborů, které se rozejdou. Mezera mezi nimi je plnohodnotný prvek, na který umíte pověsit pracovní balíky.

Motivační prvky nejsou vrstva pod technologií - připojují se k prvkům kdekoli v modelu a odpovídají na otázku, na kterou žádná jiná vrstva neumí: proč má architektura tenhle tvar?

Vliv je vztah, který používá jen motivace, a je záměrně slabší než ostatní: říká, že zdroj cíl ovlivňuje, bez tvrzení o tom, jak moc nebo kterým směrem. Může nést +, - nebo váhu, a právě tak řeknete, že jeden cíl hnacímu faktoru pomáhá a druhý mu škodí.

První použitelný model bývá tři vrstvy a hrstka motivačních prvků. Další tři vrstvy jsou tu tehdy, když je otázka potřebuje, a model, který používá všech šest, je buď opravdu velký podnik, nebo model, který nikdo neudrží.