Vztahy v ArchiMate

ArchiMate má uzavřenou množinu vztahů a žádný mechanismus na vymýšlení dalších. To omezení je zdrojem většiny jeho hodnoty: libovolní dva lidé čtoucí tentýž model čtou týchž jedenáct významů a nástroj nad nimi umí uvažovat.

Čtyři dvojice vysvětlí téměř každou špatnou čáru v reálném modelu. Každá má test, který ji vyřeší jednou otázkou.

Vztahy jsou formálně uspořádané od nejsilnějšího po nejslabší a to pořadí není zajímavost - je to právě to, díky čemu funguje odvozování:

composition > aggregation > assignment > realization > serving > access > influence > association

"Silnější" znamená "tvrdí víc". Kompozice říká, že část je uvnitř celku a nedá se sdílet; asociace neříká téměř nic. Strukturní vztahy (první čtyři) jsou silnější než závislostní (sloužení, přístup, vliv), které jsou silnější než obyčejná asociace.

Pravidlo v jedné větě: řetěz vztahů mezi dvěma prvky odvodí jediný vztah toho nejslabšího druhu v řetězu. Kompozice, pak realizace, pak sloužení odvodí sloužení, protože sloužení je z těch tří nejslabší.

Tohle je mechanismus, díky kterému ArchiMate modely odpovídají na otázky. Detailní řetěz nakreslíte jednou - uzel hostí artefakt, artefakt realizuje komponentu, komponenta realizuje službu, služba slouží procesu, proces realizuje byznysovou službu - a nástroj vám pak řekne, že ten uzel slouží té byznysové službě, což je odpověď na otázku "o co přijde zákazník, když tahle krabice umře". Tu čáru nikdo nekreslil.

Totéž pravidlo vysvětluje, proč je nadměrně asociovaný model zbytečný. Asociace je nejslabší vztah, takže každý řetěz, který jednu obsahuje, odvodí jen asociaci - "tyhle jsou nějak spojené". Jedna líná čára otráví každou cestu, která přes ni vede.

ArchiMate dovoluje nakreslit vztah tak, že jeden prvek vložíte do druhého místo kreslení čáry. Je to kompaktní a legální a zároveň je to nejčastější způsob, jakým se pohled stane nejednoznačným: vnoření může zastupovat kompozici, agregaci, přiřazení, realizaci nebo specializaci podle toho, jaké ty prvky jsou.

Bezpečný zvyk: vnořujte u kompozice a agregace, na všechno ostatní nakreslete čáru. Stojí to trochu místa a odstraní to celou třídu chybných přečtení.

Ne každá dvojice prvků se dá spojit každým vztahem a ta omezení se vyplatí znát, protože váš nástroj je vynutí a je snazší souhlasit než se hádat:

1. Přiřazení začíná u aktivní struktury. Role, aktér, komponenta, uzel. Proces nemůže být přiřazen k ničemu.
2. Přístup končí u pasivní struktury. Byznysový objekt, datový objekt, artefakt, smlouva, materiál. Chování nemůže přistupovat k jinému chování.
3. Vliv končí u motivačního prvku. Server ovlivnit nemůžete.
4. Specializace potřebuje na obou koncích shodné typy. Aplikační komponenta specializuje aplikační komponentu, nikdy ne uzel.
5. Spouštění a tok spojují chování s chováním - nebo aktivní strukturu s aktivní strukturou, když kreslíte, kdo s kým mluví, ne co se děje v jakém pořadí.

Pokud nástroj čáru odmítne, obvyklou příčinou je, že jeden konec je špatný aspekt: mysleli jste komponentu a nakreslili službu, nebo jste mysleli proces a nakreslili roli. Dřív než začnete předpokládat, že pravidlo je špatné, zkontrolujte aspekt.