Generování ArchiMate pomocí AI

ArchiMate publikuje tabulku vztahů: pro každou dvojici typů prvků množinu vztahů, které jsou mezi nimi povolené. Je vyčerpávající, je strojově čitelná a je důvodem, proč je generování tady na pevnější půdě než kdekoli jinde v modelování. Generátor omezený tou tabulkou nedokáže nakreslit byznysový proces realizující uzel ani aktéra přistupujícího k technologické službě - ne proto, že dostal dobrý prompt, ale proto, že ty hrany neexistují.

Druhou polovinu práce udělají vrstvy. Každý prvek patří přesně do jedné z byznysové, aplikační, technologické a ostatních, takže "ve které vrstvě to je" je otázka, která má odpověď, a model, který dá databázi do byznysové vrstvy, je viditelně špatný i čtenáři, který vaši organizaci nikdy neviděl. Volné boxy a šipky žádné takové držadlo nenabízejí; ArchiMate je jazyk a jazyk se dá zkontrolovat.

ArchiMate definuje odvozování: řetěz vztahů implikuje slabší vztah mezi svými konci. Uzel slouží aplikaci, aplikace slouží procesu, takže uzel slouží procesu - a specifikace dovoluje nakreslit tu zkratku přímo. Je to opravdu užitečná vlastnost, když je pohled záměrně hrubý, a je to ta jediná nejčastější věc, kterou generátor vrátí, aniž by to řekl.

Škoda není notační, ale ta, že zmizí střed. Na obrázku výše je aplikace, která tu práci dělá, pryč: nikdo nevidí, co by se pokazilo, kdyby ji vyměnili, a nikdo nevidí, že vůbec existuje. Model postavený z odvozených hran se čte jako architektura bez aplikací.

Náprava je vyžádat si ty skoky. "Ukaž každý vztah přímo, nic neodvozuj" stojí v promptu jednu větu a mění uklizenou obrázkovou kompozici na model, o kterém se dá uvažovat. Celý mechanismus je v článku vztahy v ArchiMate.

Seznam doplňují dvě menší selhání:

1. Záměna vrstev. Byznysové a aplikační služby se prohodí, protože názvy se liší o jedno slovo a rozdíl je o tom, kdo je spotřebitelem, ne o tom, co ta věc dělá.
2. Objem.Vyžádejte si "architekturu" a dostanete šedesát prvků, což není model, ale seznam nakreslený obdélníky. Vyžádejte si hledisko.

Čtyři věci. První dvě jsou stejné jako u kterékoli notace; poslední dvě jsou tím, čím se ArchiMate prompt liší.

1. Hledisko.Na začátek "vrstvový pohled" - vynutí si, aby každý prvek byl v nějaké vrstvě a aby se vrstvy pospojovaly, a právě tam jsou spory, které stojí za to vést.
2. Vaše vlastní názvy.Procesy a aplikace tak, jak je nazývá vaše organizace. Model, který si vymyslí "Customer Management System" tam, kde vy říkáte "Siebel", vyprodukuje obrázek, který nikdo nepozná.
3. Žádné odvozování. Jedna věta: každý vztah přímo, nic slisované. Tohle je řádek s nejvyšší hodnotou v celém promptu.
4. Pravidlo zastavení."Nejvýše dvanáct prvků", nebo jeden byznysový proces a všechno pod ním. Bez hranice dostanete seznam.

První řádek je ten, na kterém záleží. Každá další položka na seznamu je pětisekundový úsudek; odvozený vztah zastupující dva skutečné je chyba, která přežije posouzení, zveřejní se a za dva roky je pořád na slidu i s aplikací, kterou skrývá, stále nepojmenovanou.

AI dostane tentýž metamodel, který vynucuje editor, což u ArchiMate znamená samotnou tabulku vztahů. Nelegální hrana není něco, čeho se generátor slušně prosí, aby se tomu vyhnul - není v množině hran, které umí vydat, a editor ji nepřijme ani dodatečně. Vrátí se model v repozitáři, ne obrázek modelu: přejmenujte aplikaci a název se změní v každém pohledu, ve kterém se objevuje.

Odtud se to exportuje do formátu ArchiMate Exchange, který čtou Archi a BiZZdesign, do souboru .qea pro Sparx a do PNG, SVG nebo Mermaid do dokumentu. U ArchiMate na tom záleží víc než u čehokoli jiného na téhle stránce, protože práci v podnikové architektuře posuzují lidé, kteří používají jiný nástroj než ten, ve kterém vznikla.

UML strana téže otázky - kde jsou pravidla volnější a selhání jiná - je v článku generování UML pomocí AI.