C4 vs UML

Tohle srovnání se obvykle rámuje jako volba, a proto zřídka přinese použitelnou odpověď. Jedno z těch dvou je konvence o tom, jaké diagramy má systém mít; druhé je jazyk s definovanou sémantikou prvků a vztahů. Srovnávat je má blíž ke srovnávání obsahu knihy s písmem než ke srovnávání dvou notací.

Právě tenhle rozdíl je důvod, proč se ty dva skládají místo toho, aby si konkurovaly. C4 nechává notaci otevřenou; UML je notace. Vyplnit jednu mezeru tou druhou je zamýšlené použití obou.

Mapování je natolik přímé, že to většina týmů dělá, aniž by si toho všimla. Kontextový diagram jsou aktéři a externí systémy kolem hranice subjektu, což je přesně rám diagramu případů užití. Diagram kontejnerů jsou UML komponenty s rozhraními mezi nimi. Diagram komponent je tatáž notace o úroveň níž.

Odměna za použití skutečné notace není estetická. UML model se exportuje do XMI a dá se zkontrolovat na legálnost; sada obdélníků ani jedno. Pokud se diagram bude předávat jinému týmu, jinému nástroji nebo auditorovi, záleží na tom. Pokud jde na wiki stránku pro lidi, kteří modelovací nástroj nikdy neotevřou, nezáleží.

C4 je celý o statické struktuře. Neexistuje C4 diagram pro sled zpráv, stavový automat ani obchodní proces - takže systém zdokumentovaný jen v C4 má čtyři obrázky toho, co existuje, a žádný o tom, co se děje. Tuhle mezeru vyplňují diagramy chování v UML a je to mezera skutečná: většina incidentů je o chování.

Mezera UML je opačná. Dá vám čtrnáct typů diagramů a žádné vodítko, který z nich váš systém potřebuje - a tak týmy skončí s diagramem tříd všeho a bez obrázku systému jako celku. Volba diagramu je skutečnou dovedností právě proto, že specifikace s ní nepomáhá. Čtyři úrovně C4 jsou hotovou odpovědí pro strukturní polovinu.