Co je BPMN?

BPMN je notace pro obchodní procesy - pořadí, v jakém se věci dějí, kdo je dělá a co je větví. Je to standard OMG, tedy téže organizace, která vlastní UML, a verze 2.0 je ta, kterou myslí všechno, co řekne BPMN.

Její návrhový cíl je neobvyklý a stojí za to říct ho přímo: má být čitelná pro byznys a spustitelná strojem. Tentýž diagram, který provozní manažer opraví na workshopu, se dá po doplnění dostatečných detailů nasadit do procesního enginu a spustit. Žádná jiná procesní notace se o obojí vážně nepokouší.

Tenhle dvojí účel vysvětluje velikost sady symbolů. BPMN má kolem stovky symbolů, což zní hrozivě a není: je to pět rodin s variacemi a diagram, který jich použije dvacet, pokryje téměř každý proces, jaký kdo kreslí.

Rodina, do které symbol patří, je vždy vidět z jeho obrysu: kruh, zaoblený obdélník, kosočtverec. Variace uvnitř rodiny je vždy vnitřní značka nebo tloušťka obrysu. Právě tahle pravidelnost dělá stovku symbolů naučitelnou - učíte se pět tvarů a sadu ozdob, ne sto obrázků.

Tohle je pravidlo, které odlišuje BPMN diagram od vývojového diagramu se zaoblenými rohy: sekvenční tok nikdy nesmí překročit hranici bazénu. Bazén je nezávislý účastník s vlastním procesem a vy nemáte právo říkat, v jakém pořadí dělá svou práci jiná organizace. Říct můžete jen to, že jste jí něco poslali, a to je tok zpráv.

Uvnitř jednoho bazénu dráhyčlení práci podle role, oddělení nebo systému. Nenesou naprosto žádnou sémantiku vykonávání - engine je zcela ignoruje - a přesto jsou na mnoha diagramech tou nejcennější věcí, protože "kdo dělá tenhle krok" je otázka, o které se na procesním workshopu doopravdy vede spor.

Užitečná disciplína: každé překročení dráhy je předání a každé předání je místo, kde práce čeká. Spočítání sekvenčních toků, které překračují hranici dráhy, vám dá první seznam míst, kde je proces pomalý, ještě než kdokoli cokoli změří.

Téměř každý spor o tom, "kolik BPMN je příliš", se rozplyne, jakmile pojmenujete, kterou z těchhle tří děláte.

Chybou není vybrat špatnou úroveň - chybou je míchat je v jednom diagramu. Descriptive model se třemi plně specifikovanými hraničními událostmi chyby a jedenácti holými úlohami nepotěší nikoho: příliš detailní na prolétnutí, příliš neúplný na spuštění.

UML diagram aktivit pokrývá podobné území a je lepší uvnitř systému: má bohatší konstrukce řízení toku a přirozeně sedí vedle ostatních UML diagramů popisujících tentýž software. BPMN vyhrává ve chvíli, kdy je ve hře víc než jedna organizace, protože bazény a toky zpráv nemají v UML ekvivalent, který by byznysové publikum přečetlo.

ArchiMate umí obchodní proces nakreslit také a má - jedním boxem na proces, v pohledu na krajinu. Ve chvíli, kdy chcete vědět, co se stane, když platba selže, je to otázka pro BPMN, ne pro ArchiMate.

1. Sekvenční tok přes hranici bazénu. Zdaleka nejčastější chyba a znamená, že si diagram nárokuje pravomoc nad procesem někoho jiného.
2. Žádná koncová událost. Každá cesta musí skončit u jedné. Visící úloha nechává procesní token navždy naživu, což je po spuštění modelu skutečná chyba a předtím skutečná nejednoznačnost.
3. Rozhodnutí nakreslená uvnitř úloh.Úloha, která "zkontroluje a nasměruje", skrývá větvení. Dejte za ni bránu.
4. Brány, které zároveň větví i spojují. Legální, nečitelné. Použijte jednu na rozdělení a druhou na spojení.
5. Dráhy pojmenované po lidech. Pojmenujte roli. Lidé mění práci a diagram by se kvůli tomu neměl upravovat.