Symboly UML diagramu tříd

Pravidlo, díky kterému se to zapamatuje, zní: zdobený konec je ten, na kterém záleží - trojúhelník ukazuje na obecnější klasifikátor, kosočtverec sedí na vlastnícím celku a otevřená šipka ukazuje na to, co se používá. Pokud si zapamatujete, který konec nese značku, význam si obvykle odvodíte.

Polovina značek na diagramu tříd je na čarách a druhá polovina na boxech, a právě tu druhou lidé přeskakují. Obdélník se jménem je třída; všechno níže mění, čím ten obdélník tvrdí, že je, a čtenář, který ten rozdíl nezná, přečte rozhraní jako třídu a diví se, proč nemá atributy.

Rozhraní má i druhou, menší notaci, která nestojí žádný box: lízátko - kroužek na tyčce - nakreslené na klasifikátoru, který ho poskytuje, a k němu patřící objímka, otevřený půlkruh, na tom, který ho potřebuje. Zatlačte je do sebe a máte kuličku s objímkou, ze které jsou postaveny diagramy komponent. Říká přesně to, co přerušovaný trojúhelník, na desetině místa, a je to správná volba ve chvíli, kdy má diagram víc než zhruba tři rozhraní.

Box třídy je pruh se jménem a pod ním až dvě přihrádky: atributy, pak operace. Obě jsou nepovinné a box, který je jen jméno, je zcela legální - a na diagramu o vztazích je obvykle tou správnou volbou.

Násobnost se píše na konci vztahu a syntaxe je malá: 1 právě jeden, 0..1 nepovinný, * nebo 0..* libovolný počet včetně nuly, 1..* alespoň jeden a 2..5 skutečný rozsah. Chybějící násobnost znamená neurčeno, ne jeden - a proto je nechat ji prázdnou mezerou, ne výchozí hodnotou.

Operace se píše + place(customer: Customer, at: Instant): Order - viditelnost, jméno, parametry s typy a za dvojtečkou návratový typ. Dvě ozdoby se objevují dost často na to, abyste je poznali: parametr může nést směr, jako v out receipt: Receipt, a atribut může nést výchozí hodnotu, jako v - status: Status = DRAFT. Ani jedno není povinné a doménový model bývá lepší bez obojího.

Vztah nese význam na obou koncích a téměř všechno, co se na diagramu tříd při revizi ukáže jako špatné, je na konci, ne uprostřed. Čára říká, že dvě třídy jsou spojené; konce říkají, kdo se umí dostat ke komu, kolika, v jakém pořadí a pod jakým jménem.

Poslední skupina značek je ta, která nese pravidla, jež kresba z boxů a čar sama vyjádřit neumí. Diagram tříd je struktura a polovina toho, co ví doménový expert, je podmínka na té struktuře - součet, který nikdy nesmí být záporný, dvojice vztahů, z nichž smí být vyplněn právě jeden.

Jedna konvence mimo tuhle tabulku stojí za poznání, protože vypadá jako diagram tříd a není jím: podtržené jméno ve tvaru order1: Order je instance a diagram z takových je diagram objektů - tatáž notace ukazující jeden okamžik místo každého možného. Podtržení uvnitř boxu třídy znamená něco úplně jiného a je to statická značka z tabulky přihrádek výše.

Text v lomených závorkách - «interface», «enumeration», «entity» - je stereotyp: rozšíření standardního slovníku, které říká, jakým druhem věci tenhle klasifikátor je nad rámec toho, že je „třída“. Několik jich definuje samotné UML; zbytek pochází z profilu, což je mechanismus, jak si vymyslet vlastní, aniž byste opustili jazyk.

Lomené závorky dělají dvě různé věci a specifikace je rozlišuje, ačkoli na papíře je nerozliší nic. «interface» a «enumeration» jsou klíčová slova: jsou součástí UML, mají pevný význam a jsou legální v každém nástroji. «aggregate root» či «pii» jsou stereotypy: váš vlastní slovník, definovaný v profilu, smysluplný jen pro čtenáře, kterému někdo řekl, co znamenají. Obojí se vyplatí používat. Vyplatí se vědět, které z nich jste právě napsali, protože ten druhý druh potřebuje na diagramu legendu a první ne.

Stereotyp může nést i označené hodnoty - {owner = payments-team, retention = 7y} pod stereotypovanou třídou - a takhle model začne držet metadata, která předtím špatně držela tabulka. To je mechanismus, který profil existuje definovat.

Pokud to všechno chcete vidět na skutečných modelech, přečtěte si rozpracované příklady; pokud vás zajímají důvody za značkami místo značek samotných, tak článek o diagramu tříd.