UML diagramy balíků

Diagram balíčků je obsah modelu plus pravidlo o tom, kdo smí na koho odkazovat. Tvar složky se záložkou je jmenný prostor: skupina tříd, případů užití, komponent nebo dalších balíčků.

Samotné seskupení je mírně užitečné. Hodnota je v šipkách. Závislost z ui na domain říká, že vrstva UI smí odkazovat na doménové typy. Nepřítomnost šipky opačným směrem říká, že doména nesmí vědět, že UI existuje - a to je architektonické pravidlo, které umíte otestovat, olintovat a nechat na něm spadnout build.

V praxi většinu diagramů balíčků unese obyčejná šipka závislosti a rozlišení «import» oproti «access» si zaslouží místo, jen když modelujete jazyk nebo framework, jehož modulový systém ten rozdíl dělá skutečným.

Všechno zajímavé na diagramu balíčků je ve směru šipek a hledat je třeba dvě věci.

Cykly. Pokud umíte začít u balíčku, sledovat šipky a vrátit se tam, kde jste začali, ty balíčky se nedají nezávisle sestavit, otestovat, pochopit ani nasadit. Je to jeden balíček předstírající, že je několik. Diagram balíčků udělá cyklus viditelným asi za dvě vteřiny, což je nejrychlejší způsob, jak nějaký najít, pokud nemáte nástroj.

Stabilita. Závislosti mají mířit na věci, které se mění méně často. Na diagramu výše ui i infrastructure míří na domain a všechny tři míří na shared. To je tvar vrstvené architektury: nestálé věci závisí na stabilních, nikdy naopak. Šipka z domain na ui by byla tou nejdůležitější věcí na stránce.

Takhle taky poznáte balíček shared nebo common, který se kazí. Ten, na který míří všechno, je v pořádku, pokud sám nemíří na nic. Ve chvíli, kdy získá odchozí šipku, každý balíček v systému tranzitivně závisí na tom cíli.

Diagramy balíčků fungují dobře ve dvou výškách a špatně mezi nimi: celý systém při pěti až devíti balíčcích, nebo jeden podsystém v podobné zrnitosti. Diagram čtyřiceti balíčků je graf závislostí a graf závislostí přečte lépe nástroj než člověk.