UML diagramy profilů

Diagram profilu je UML popisující rozšíření sebe sama. Je to jediný diagram v jazyce, jehož předmětem je ten jazyk, a proto působí jinak než ostatních třináct a proto ho většina lidí nikdy nekreslí.

Výsledek jste téměř jistě používali. Pokaždé, když jste na boxu třídy viděli «entity», «service», «controller» nebo «microservice», koukali jste se na aplikovaný stereotyp. Diagram profilu je místo, kde je ten stereotyp definovaný: jak se jmenuje, na co se dá připojit a jaké dodatečné vlastnosti nese.

Buďte upřímní ohledně toho prahu. Použít stereotyp nepotřebuje profil vůbec - «entity» na boxu komunikuje lidskému čtenáři naprosto dobře, aniž by bylo cokoli formálně definované. Diagram profilu potřebujete tehdy, když stereotyp musí něco znamenat stroji.

To se stává ve třech situacích. Když nástroj musí model validovat - odmítnout aplikovat «microservice» na asociaci, nebo vyžadovat, aby každý z nich deklaroval SLO. Když se z modelu generuje kód nebo dokumenty a generátor se větví podle stereotypu. A když se na slovníku dohodlo celé odvětví: SysML, MARTE, SoaML a jim podobné jsou všechno UML profily a jsou hlavním důvodem, proč ten mechanismus existuje.

Dobrý profil je malý. Pět až deset stereotypů, každý se zřejmým významem a nejvýš párem označených hodnot, aplikovaných konzistentně, má mnohem větší cenu než čtyřicet, které si nikdo nepamatuje. A každá označená hodnota, kterou přidáte, je pole, které musí někdo vyplnit na každém prvku, navždy - takže ať si každá zaslouží své místo.

Jedno praktické varování o přenositelnosti: profily jsou tou částí UML, která mezi nástroji cestuje nejhůř. Definice stereotypů přežijí cestu tam a zpět přes XMI podstatně méně spolehlivě než obyčejné prvky modelu a označené hodnoty často doputují jako netypované řetězce nebo vůbec. Pokud se váš model musí přesouvat mezi nástroji, držte profil tak malý, jak snesete.