UML časové diagramy

Časovací diagram vynáší stav jednoho nebo více účastníků proti času. Čas běží zleva doprava a na rozdíl od každého jiného UML diagramu je v měřítku. Dvojnásobná vzdálenost znamená dvojnásobné trvání.

Právě tahle jediná vlastnost je důvodem, proč diagram existuje. Sekvenční diagram vám řekne, že jedna zpráva se děje po druhé, a neřekne nic o tom, jak dlouho cokoli trvá. Pokud je vaše otázka „vejde se to do rozpočtu 300 ms?“ nebo „je brána ještě zaneprázdněná, když se spustí opakování?“, žádné množství sekvenčního diagramu na ni neodpoví.

Každá čára života dostane pás. Její možné stavy jsou vypsané podél levého okraje toho pásu a čára mezi nimi kráčí, při každé změně skočí svisle a mezitím drží rovně. Číst to je tatáž dovednost jako číst záznam z logického analyzátoru nebo graf stavu serveru.

Časovací diagram bez omezení je obrázkem toho, co se jednou stalo. Časovací diagram s nimi je specifikací, a to je ta verze, kterou se vyplatí kreslit.

Omezení trvání překlenuje dva body a říká, jak velká smí být mezera: {0..300ms} od žádosti po odpověď. Časové omezení připne událost k okamžiku vzhledem k jiné: {t..t+50ms}. Dohromady vyjádří téměř každý požadavek reálného času, jaký pravděpodobně budete mít, a vyjádří ho ve formě, proti které se dá přímo napsat test.

Druhou věcí, kterou kreslit, je překryv. Dva pásy naskládané svisle udělají okamžitě zřejmým, jestli je jeden účastník ještě zaneprázdněný tehdy, když od něj jiný čeká, že bude volný - třída chyb, která je v sekvenčním diagramu téměř neviditelná a tady zřejmá.

Časovací diagramy jsou v běžném byznysovém softwaru nejvzácnější ze čtrnácti a v doménách, které je potřebují, nenahraditelné. Pokud pracujete na vestavěných systémech, síťových protokolech nebo čemkoli s tvrdým požadavkem reálného času, tohle je diagram, ve kterém se vaše požadavky píší nejpřirozeněji. Pokud ne, můžete projít celou kariéru, aniž byste nějaký nakreslili, a to je v pořádku.